Chci utéct, od této lži.

18. prosince 2010 v 23:04
Jsem totalně v prdeli.
Je nepřijemné si uvědomovat den co den že se vám život rozpadá pod rukama. 
Je nepříjemne si uvědomovat že kdybych stratila jeho tak nemám vůbec nic.
Nechci si připustit že můj nejlepší kamarad je můj přítel.
A ani si nechci připustit že on ví všechny ty věci které jsem kdysi říkala holkám.
Miluju ho.
Strašně. 
A když se tak probírám časem tak bych vlastně měla bohu děkovat že nás svedl dohromady.
"Ano vážně jsem použila slovíčko BUH."
Nejsem šťastná pokud semnou není a tak krásně mě neobejme a nepodíva se mi do očí.
Může se zdá že si vše namlouvám.
A taky se může zdát že je trapné to takhle psát.
Ale víte...
Sáhla jsem si v posledních měsících celkem hluboko.
A sama netuším jak jsem ještě mohla skoro přestat kouřit a stratit ty které jsemměla nejraději.
Ne dobře ne stratit..
Ale cítím že k tomu není vůbec daleko.
Nejraději bych teď snědla prášeček na stress a šla si lehnout.
Budu doufát že to že mám zase noční můry nic neznamená..
A taky budu doufat že to že jsem bledá jako zeď je naprosto v pořádku..
Víte netušila jsem že  mi někdy budetak moc líto že můj tatínek pracuje v praze. 
Všechno je uplně tak nějak POSRANĚ jinak.
Věřím že jiní by se radovali.
Oslavovali a kdo ví co ještě že ho mají s krku.
Ale mě tady chybí.
Chybí mi to jak jsme se prali a on o mě věděl všechno.
Neměl žadne pochybnosti o mém životě a když přišel domů tak pro mě měl i jiné slovo než jen "škola"
Strašně moc mi to chybí.
Nedokážu si přectavit jak bych byla šťastná kdyby zase bydlel doma.
Všechno by to bylo jako dřív.
Svátky by jsme travili celé spolu.
Ne jen pár dní.
Jezdili by jsme na hory sami dva a povidali by si o každé hlouposti.
Je pravda že to odloučeni o něco zlepšilo náš vztah.
Ale vždyť, když ho nejvíce potřebuji on tu není. 
Nebyl tady kyž jsem se rozešla se svým první opravdovým klukem.
Nebyl tady ani potom co umřel  rex.
Nebyl tady když jsem se hroutila z toho že propadám z učetnictví.
Nebyl tady když jsem potřebovala poradit. 
Já nechci aby nevěděl jak vyrůstám.
Všechno mi chybí..
Strašně moc.
Chybí mi to jak jsme  jezdili na rodinné dovolené na hory.
Teď už to nikdy takové nebude.
Nemůžu říkat že si někdy neříkam že je to lepší že tady není.
Ale víte..
Já už si nepřipadám jako kdyby jen jinde pracoval.
Já už si připadám jak kdyby jsme do jeho života nepatřili..
Od začátku střední se všechno posralo.
POSRALO!
Chci zpátky ty nejlepší prázdniny které jsem kdy zažila.
Chci zpátky to jak jsem se ještě měla komu pořádně svěřit.
Chci mít svojí nejlepší kamarádku která bude jen moje.
MOJE!
Ale někdo mě nemá rád a nechce abych byla šťastná..
Okej.
Ale říkám vám s takovou skončím brzy moc špatně.
Možná s propíchanýma žílama.
Možná s prohuleným mozkem. 
Možná s prochlastanýma játrama. 
Možná s  3 práškama na stras denně.
Možná s krásnou rakví.
Ale ať skončím jakkoli, doufám že v tom světě mi bude krásně a má jediná radost nebude jen můj přítel.
Ikdyž je to krásná radost.
Ale..
Nejde to popsat.
dfs


























Ale věřím tomu že si ten život užiju..! 
Každý má slabé chvíle.
A já je překonám.
Přeci jen, mám toho nejlepšího léčitele problému na světě♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama