A já tě potřebuju v mém životě.

18. května 2011 v 21:21
Nějak ztrácím důvody proč být šťastná.
Je to sice proto že mi muj jediný důvod proč ještě vůbec vztávam odjíždí pryč.
A já se vážně moc bojím.
Vím že celý víkend budu zase jen a jen smutná.
A že budu po večerech brečet a že budu dělat ukvapené zavěry.
Ale to jak přijede a já na něj budu moc samou radostí skočit bude to nejkrásnější!
Jo.
Konec.

Myslím že jsem ztratila veškeré kamarády.
A že už mě jako nikdo nemá rad.
A vůbec.
Ano já vím že všude píšu furt to samé.
Ale kurva!
Mám kvůli tomu depky, špatnou náladu říkejme tomu jakkoli už skoro dva týdny.
Ne už mě to vážně nebaví.
Jestli se semnou lidé přestanou bavit jen proto že chodím s Ondřejem tak nevím jak moc byli kamarádi že.

Mám takovou chuť se opít že ani sama nevím kdy jsem jí naposled takovou měla.
A taky jsem se zamilovala do Kůůrta.
Ano Andrejko už chápu proč ho tak zbožňuješ.:D
Myslím že má láska k slavným feťákum se ještě více prohloubila.
Prostě jsou nejlepší.
A mají divně-děsivé myšlení.
A to je krásné..:)

Chci do holanska, italie, belgie, FRANCI kamkoliv.
Ale pryč.
Pryř uz tohoto spičaťelého města.
A pryč od všech. jen cestovní taška, můj milý a hromada peněz.
A jo potom bych už nejspíše byla šťastná.

ŠKOLA je neodpornější.
DOMA je to nejodpornější.
SAMA jsem neojdpornější.

A já chci na narozeniny štěňátko nebo koťátko.
PROSÍÍÍM!
























A vlastně zase něco na co jsem se tak kurevsky těšila je ztracené.
Dopiče už!
Není mi souzeno byt rada z nové věci, vlasů, sukně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama